Centrum Arael
Vaše cesta ke zdraví

Paraziti

Paraziti – některé druhy

Nematodi (okrouhloústé) mohou vyprodukovat 300 000 vajíček denně! Milióny lidí jsou jimi nakaženi. Horní abdominální nepohodlí, astma, nespavost, zánět slepého střeva, zánět pobřišnice, vyrážky kvůli sekretům nebo odpadním látkám z červů. Způsobují zácpu ve vnitřních ústrojích, krvácení při pronikání střevní stěnou, abscesy v játrech, hemoragický zánět slinivky břišní, nechutenství a nedostatečnou absorbci strávených jídel. Dospělí Nematodi jsou 15 palců dlouzí.

Měchovec - jeho larvy proniknou kůží. Když měchovci dosáhnou dospělosti, mohou podkopat hostitelovu sílu, vitalitu a celkovou duševní pohodu. Mladí červi použijí své zuby k prokousání se skrz střevní stěnu a živí se naší krví. Symptomy jsou - nedostatek železa, bolesti břicha, nechutenství, nedostatek bílkovin, suchá kůže a vlasy, podrážděná kůže, otoky, nafouklé břicho, duševní otupělost a nakonec selhání srdce.

Roupi se nakazí 1 z 5 dětí.

Symptomy jsou: svědění a dráždění konečníku a pochvy, zažívací poruchy, nespavost, podráždění a nervozita. Červi ženského pohlaví vylézají řitním otvorem ven a kladou 15000 vajíček denně. Vajíčka nesená vzduchem mohou přežít kdekoliv až dva dny. Celosvětově je nakaženo více jak 500 miliónů lidí roupi.

Bičíkovití infikují ročně několik set miliónů lidí.

Symptomy: krev ve stolici, bolest v podbřišku, ztráta hmotnosti, hemeroidy, zvedání žaludku a chudokrevnost. Krvácení se vyskytuje, když červi pronikají střevní stěnou a za tím následuje obvykle bakteriální infekce. Jsou dlouzí 1-2 palce.

Améby jsou mikroorganizmy, které zamoří tenké a tlusté střevo. Uvolňují enzymy, které způsobují vředy a abscesy, kterými mohou vstoupit do krevního řečiště. Nakonec zasáhnou další orgány jako játra a mozek.

Trichomonas vaginalis jsou patogeny, které žijí v pochvě a močové trubici žen a zduřeninách prostaty u mužů. U žen způsobují žlutavé výtoky doprovázené svěděním a pálením 

Tasemnice může být až 35 stop dlouhá a žije deset let uvnitř lidských střev. Některé tasemnice mohou naklást až 1 milión vajíček denně.

Motolice, hlísti se nacházejí v močovém měchýři, krvi, játrech, plicích, ledvinách a střevech. Je nakaženo nejméně 300miliónů lidí. Mohou způsobit nemoci gastrointestinálního traktu, močového měchýře, jater a ničí krvinky. Velikost je od 1 až 2,5 centimetrů.

Spirochety jsou velmi malé organismy ve tvaru spirály, které se rozmnožují v krvi a lymfatickém systému. Je mnoho druhů - Spirochety, Saprospira, Cristispira, Treponema a mnohé další. Hostiteli a přepravci jsou - vši, štěnice, blechy, vodule a letící hmyz - přenáší Spirochety na lidi. Jsou zodpovědné za opakující se horečky, infekční žloutenku, Lymeskou nemoc, boláky, vředy, Vincentovu angínu a Wylesovo onemocnění.

Ancylostoma duodenale (měchovec lidský anebo měchovec dvanácterníkový)

 

Z vajíčka už za 24 hodin z něho vylézá larva. Živí se stolicí, roste, třikrát se svlékne a začne putovat vzhůru (negativní geotropizmus). Ve vlhku a teple (u nás v minulosti tzv. tunelářská nebo cihlářská nemoc) žije celé měsíce.

Do člověka, vepře, psa či kočky se larvy buď během několika minut provrtají kůží (lymfa, krev, plíce, dolní cesty dýchací, polknutí, střevo – zde se znovu svlékají a asi během měsíce dospějí), nebo po polknutí či vypití dospívají přímo ve střevě.

Oplodněná samička (10–13 x 0,6 mm) po spáření po 7–8 týdnech po nákaze produkuje 25–30 tisíc vajíček za den. Dospělí červi měří 10-18 mm, oblého tvaru těla, hlavový konec je vybaven mohutnou ústní kapsulou s chitinovými zuby, jež slouží k přichycení parazita k sliznici střeva a sání krve. Dospělí jedinci se lokalizují v tenkém střevě člověka a během svého vývoje migrují různými tkáněmi.

Ascaris

Škrkavka je červ dlouhý přibližně 10 až 30 centimetrů, v průřezu je kulatý a konce má lehce zašpičatělé. Barvu má narůžovělou nebo nažloutlou. Škrkavky mají oddělené pohlaví, samičky jsou delší. Dospělí paraziti sídlí v tenkém střevě člověka, kde samičky kladou vajíčka. Ta pak odcházejí se stolicí z těla. Jedna samička naklade za den až 200 tisíc vajíček.

Červ může být silný asi jako tužka a žije jeden až dva roky. Ač se to zdá v našich poměrech překvapivé, škrkavka je nejrozšířenějším střevním parazitem na světě. Nejvíce rozšířena je v tropických oblastech, kde mají vajíčka optimální podmínky k dozrávání. Vzhledem k horším hygienickým podmínkám jsou zde také dobré podmínky k přenosu infekce. Odhaduje se, že celosvětově trpí tímto parazitárním onemocněním až jedna miliarda lidí.

Krevním oběhem se pak dostává do plic a dále do průdušek. Tam člověka dráždí ke kašli a tím se dostává do průdušnice a do dutiny ústní, kde je znovu spolknuta a putuje opět do střeva. Zde dorůstá v dospělého jedince.

Ve střevě postiženého člověka se většinou vyskytuje více červů najednou. Samičky jsou oplodněny a začnou klást vajíčka. Ve vajíčku se za dva až tři týdny vyvine larva, vajíčko se stává infekčním a čeká, dokud ho někdo nepozře. Kruh je uzavřen.

Škrkavky, které cestují krevním oběhem do plic, způsobují zejména plicní postižení.

To se projeví: zvýšenými teplotami, kašlem, ve vykašlávaném hlenu může být krev, někdy jsou bolesti za hrudní kostí. Na rentgenovém snímku plic lze vidět zánětlivá ložiska. V krevním obraze převažují tzv. eozinofilní bíle krvinky. Ty jsou typické právě pro parazitární onemocnění a také pro alergie. Larvy ale nemusí vycestovat pouze do plic. Krevním oběhem mohou byt zaneseny do kteréhokoliv jiného orgánu, třeba do ledvin, mozku, míchy nebo oka, a tento orgán pak svou přítomností poškozují.

Dospělí červi ve střevu způsobují: ztrátu chuti k jídlu, bolesti břicha, někdy i dosti výrazné, případně zvracení. Větší množství červů dokáže střevo dokonce i zneprůchodnit a stav se pak projeví jako dramatická náhlá břišní příhoda, která si vyžádá neodkladný chirurgický zákrok. Někdy se dospělá škrkavka objeví ve stolici. 

Škrkavky mohou zabloudit do žlučovodu nebo do vývodu slinivky, zde způsobí zánět žlučovodu, zánět slinivky břišní, zánět slepého střeva. Nejhorší variantou je proniknutí dospělého červa střevní stěnou do volné dutiny břišní, což způsobí nebezpečný zánět pobřišnice, u něhož je vždy nutná chirurgická léčba.

Ascaris lubricoides (škrkavka dětská)

Sameček dosahuje velikosti 15–30 x 0,2–0,4 cm, ale samičky jsou větší, dorůstají velikosti 20–35 (40) x 0,36–0,4 cm. Parazit mírného, ale především subtropického a tropického pásma.

Larva uvolněná z pohlceného vajíčka záhy opouští naše střevo, lymfou a krví je zanesena do jater a z nich pak přes dolní dutou žílu přes srdce do plic (9. – 12. den), kde proniká z kapilár do plicních sklípků. Klinický obraz tu kolísá v závislosti na množství larev od bezpříznakového průběhu až k dechové tísni, bolesti za hrudní kostí, kašli s příměsí krve, zvýšeným teplotám, horečkám (Loffleruv s.). V plicích larva putuje vzhůru dýchacím systémem (dráždivý kašel), aby byla nakonec polknuta. V tenkém střevě už setrvá a dospěje.

Poněkud zvláštní vývoj bývá vysvětlován jako fylogenetická reminiscence na migraci mezihostitelem a trvá 50–80 dní. Škrkavky střevní trakt dráždí mechanicky i chemicky, ochuzují nás o potravu a svými produkty dokonce inhibují trávení. To vše se může projevit příznaky jako je nechutenství, zvracení, průjmy (enteritis verminosa). Mohou také ucpat vývody žlučových cest a slinivky břišní, slepé střevo nebo být příčinou perforace střevní stěny.

Velké množství těchto cizopasníků je schopno vyvolat obstrukční ileus (ileus verminosus).

Se živou škrkavkou se lze setkat ve stolici nebo ji pacient dokonce vyzvrátí. Jako rarity jsou popsány případy jejich průniku ve spánku až do dutiny ústní, nosní nebo do Eustachovy trubice! 

Diagnostika askariózy se vedle klinických příznaků opírá především o koprologický průkaz vajíček (oplodněná samička jich vyloučí až 200 tisíc za den), serologického průkazu protilátek se běžně neužívá. Jsou velmi pevná se silnou stěnou a typicky zbrázděným obalem, který se barví žlučovými pigmenty hnědavě. 

Embryu trvá přeměna v larvu za optimálních podmínek 3–4 týdny. 

Vajíčka škrkavky dětské mohou zůstat infekční 5–12 let, ale sucho je rychle ničí.

 

Vývojové cykly běžných střevních parazitů

 Je jich mnoho, ale toto jsou tři nejčastější druhy střevních parazitů rozšířených ve vyvinutých zemích:

 Škrkavka (Ascaris lumbricoides)

V případě Ascaris může jediná samička naklást až 200 000 vajíček denně

Tento parazit se houfně vyskytuje ve vlhkém podnebí, tam kde panují nedostatečné hygienické podmínky. Bývá rozšířen v celé populaci, ale škodí především dětem. Nakažené děti mohou mít vážně poškozený růst. Tento parazit je velmi infekční, podle odhadu WHO jsou jím celosvětově nakaženy asi 2 miliardy lidí, z nichž asi 20% v důsledku nakažení zemře.

Vajíčka parazita se dostanou do střev ústy hostitele. Trávící šťávy rozloží slupku vajíček a ven se dostanou velmi pohyblivé larvy. Ty následně proniknou střevní sliznicí a stěnou a zamíří do jater. Později migrují k srdci, odtud se plicním krevním oběhem dostanou do plic, kde se zachytí v plicních vlásečnicích. Larvy proniknou stěnami vlásečnic do plicních sklípků, do průdušek a průdušinek a pokračují do hrtanu.  Po zdolání hrtanové příklopky jsou opět spolknuty a skončí ve dvanácterníku, kde dozrávají. Celý tento cyklus trvá dva až tři měsíce, takže si lze snadno vypočíst, že první léčba by měla trvat asi rok, aby si byl člověk jist, že se parazitů úplně zbavil. Následně by měl dva až čtyřikrát ročně podstoupit rutinní odčervení.

Uvědomte si, že vajíčka se dostanou ve výkalech (lidských i zvířecích) do okolního prostředí, kde dokáží díky své obrovské odolnosti přežít i za velmi nehostinných podmínek. Snášejí nízké i vysoké teploty, vysušení, silné kyseliny, mýdlo, chlór a formaldehyd (pH mezi 2 až 11); přežijí 7 až 12 let v půdě, kde vytvoří jakousi „líheň" - to všechno je dělá takřka nezničitelnými. Vysušená vajíčka poletují s prachem vzduchem, takže je můžeme vdechnout a spolknout. Byla mimo jiné objevena v nosním hlenu, na bankovkách, v hlíně v květináčích, prachu na nábytku apod.

Tasemnice bezbranná (Taenia saginata) a tasemnice dlouhočlenná (Taenia solium)

Tyto tasemnice proniknou do lidského těla, když člověk spolkne jejich vajíčka ve tkáni infikovaného hovězího dobytka nebo prasete. Snězená larva zapouzdřená ve zvířecí svalovině se dostane do trávícího systému. Hostitelem obou druhů tasemnic je člověk. Jsou v podstatě samotářské a člověk v sobě obvykle nemívá více než čtyři tyto nezvané hosty. Nebezpečnost tohoto parazita spočívá v tom, že jeho larvy mohou migrovat do mozku (viz cysticercosis) nebo dalších životně důležitých orgánů. Jeho přítomnost lze odhalit poměrně snadno: za růstu uvolňuje segmenty, které lze nalézt ve stolici. Je docela možné, že tento parazit může žít v hostiteli celá léta bez jakýchkoli symptomů; jeho přítomnost odhalí jen ploché bílé segmenty uvolněné do stolice. 

Délka tohoto parazita kolísá podle druhu od 2 do 12 metrů! Sestává z hlavičky (scolex) opatřené přísavkami, jimiž se přidržuje ve střevě, a těla skládajícího se z identických článků, proglotid. Podle druhu jich může být i 1000 až 2000. Tyto tasemnice produkují až 720 000 vajíček denně. 

Roup dětský (Enterobius vermicularis)

Hostitelem tohoto parazita jsou výhradně lidé. Tento druh červa je díky svému jednoduchému rozmnožování typický pro rodiny s dětmi. Je bílý, zhruba centimetr dlouhý a děti se jím obvykle opakovaně nakazí ve školce, škole nebo ve volném čase tak, že se škrábou ve svědící anální oblasti a pak si strkají špinavé prsty do úst. Tento parazit žije ve střevech, ale samička ukládá vajíčka do vnějších záhybů análního otvoru. Deponovaná vajíčka jsou pak asi 20 dnů vysoce infekční. 

Jakmile se dostanou do střeva, potřebují roupi k vývoji k dospělosti 5 až 8 týdnů. Nejzřetelnějším symptomem je silné svědění v okolí análního otvoru, především v noci. U žen se často objeví i záněty v okolí vulvy. Paraziti cestují z anální do genitální oblasti, vniknou do vaginy a zapříčiní vulvovaginitidu (zánět, svědění a zapáchající výtok). Svědí nejen okolí análu ale i oblast vulvy, což je samozřejmě nepříjemné a také je to příčinou neklidného spánku.

Přesto se nejedná o vážnou infekci; s trochou trpělivosti ji lze snadno zvládnout. Na rozdíl od jiných parazitů jsou infikováni jen lidé. Vajíčka jsou kladena do záhybů análního otvoru. K reinfekci dochází poté, když se vajíčka dostanou opět do úst, obvykle na prstech, jimiž si dítě předtím škrábalo podrážděné místo. K přenosu z osoby na osobu dochází užíváním stejného oblečení, lůžkovin, ručníků a povrchů kontaminovaných vysoce přizpůsobivými vajíčky (koberce, závěsy apod.). Stačí vdechnout malé množství vajíček a následuje stejný cyklus, jako s polknutými vajíčky. Při likvidaci tohoto střevního parazita jsou velmi účinné klystýry.

K objevení roupa dětského slouží jednoduchá Grahamova metoda. Hned po probuzení, než jde dítě na stolici, použijeme průhlednou lepicí pásku a sejmeme zbytky vajíček nebo parazitů ze záhybů análního otvoru. Na první pohled uvidíme jen drobné, ne více než centimetr dlouhé červíky, ale pod mikroskopem lze spatřit nesčetná průsvitná vajíčka od samiček roupa či dokonce jiných druhů parazitů.

Někteří parazité mají schopnost ošálit tělo, aby si myslelo, že jsou jeho normální součástí tkáně nebo orgánu a imunitní systém tohoto vetřelce nevypudí. Tito cizí vetřelci jsou v našich tělech a dělají tyto věci: "mohou nadělat z našich orgánů ementál!" Nákaza červy způsobuje perforace ve střevech, oběhovém systému, plicích, játrech nebo v celém těle.

Olupují nás o vitamíny, minerály a aminokyseliny, které potřebují k trávení.

Lidé se stávají chudokrevní a jsou po jídle ospalí. Toxické odpady z parazitů otráví naše těla. Snižují imunitní systém, který vede k další degeneraci, únavě a nemocem. Ničí buňky rychleji, než se zregenerují. 

Některé podmínky, které podporují výskyt parazitní infekce: nadměrný hlen, nerovnováha ve střevní flóře, chronická zácpa a toxické vnitřní prostředí.

Lidé infikovaní červy se mohou cítit nafouklí, unavení nebo hladoví, alergičtí, mají astma, trpí na plyny, mají zažívací poruchy, nejasné myšlení nebo jsou toxičtí. Někteří lidé nemusí trpět symptomy infekce, ale parazité milují čokoládu, agáve sirup, křupavé a jiné sladkosti. 

Cokoliv, co máme rádi, mají oni také. Cokoliv my nemáme rádi, oni také nemají rádi. Takto nás klamou a díky tomu přežívají.

JAK SE JICH ZBAVIT?

1) Žijí ve více stupních, když zabijeme dospělé jedince, nemusíme zabít všechna vajíčka v našem

     těle. Tito parazité mají velkou schopnost přežití.

2) Uvažujme o parazitech jako o sběračích odpadků. Jejich práce je sníst naše odpadky (z

     odpadového jídla).

Pokud budete používat plazmový generátor /případně i zapper/, zbavíte se parazitární zátěže rychleji. V první řadě doporučuji okyselení organismu, plazmovat a zároveň užívat kůru od Clarkové /ořešák, pelyněk, hřebíček/, k tomu křemelinu na odstraňování uhynulých parazitů z těla. Také, pokud je potřeba, tak přípravky na odkovení organismu, a posilovat imunitu ( například rakytníkový olej).

A v neposlední řadě zvýšit pintý režim!